Příběh o mém morčátku
Dneska jsem mému morčátku čistila klec. Byl pod vrškem klece aby náhodou neutek. Když jsem klec dočistila ani mě nenapadlo že by se mohl dát na útěk. Vzala jsem vršek klece a dala jsem ho na spodek klece. Timonek zatím běhal po pokojíku a mě VŮBEC nenapadlo že by se někam mohl schovat. Najednou ale nějak podezřele zalezl za stůl a nevylejzal. Když jsem se tam koukla uviděla jsem díru jak vrata a přímo za nábytek který je přidělaný ke zdi. Bylo mi jasný že tam zalez. Když jsem se tam koukla nebyl vidět protože zalezl pod ten nábytek! Čekala jsem hodinu a pořád nic. Čekala jsem dvě hodiny, lákala ho na samé dobrůtky a pořád nic. Říkala jsem si že nejspíš nás čeká celý nábytek odšroubovat a dát pryč aby moje milované morčátko mohlo konečně spinkat tam kde má. Jenže ono pořád nic. Když už sem se smířila že budeme stěhovat půl pokojíku vběhl do pokeje můj pejsánek Dorinka. Nějak jí nezajímalo že je klec Timíka prázdná a pobíhala okolo klece křečka Piškůtka. Dostala jsem nápad že by Dorinka mohla vyčmuchat kde se právě pod nábytkem Timonek nachází a tak sem jí řekla "hledej". Pobíhala po pokojíku a nic. Nakonec začala čmuchat a hrabat pod nábytkem. Běhala okolo a Timíka vyčmuchávala. Timonek se Dorinky trochu bojí a tak vyběhl rychle z úkrytu ven. Chvíli trvalo než jsem ho chytla protože byl pěkně rozdivočený ale nakonec se povedlo. Byla jsem mojí Dorince osvoboditelce mooc vděčná. Ještě že jí máme. =o)